Není všechno merino, co má v názvu merino
Slovo merino se v posledních letech stalo kouzelnou formulkou. Najdete ho na každém druhém kousku oblečení, v reklamách, na tržnicích i v luxusních buticích. Jako by cokoliv jiného ztratilo právo na existenci.
Vím, že jdu proti proudu a možná tím hodně riskuji. V byznysu, kde rozhoduje líbivý marketing a honba za ziskem, se o těchto věcech nahlas nemluví. Přesto cítím potřebu říct to narovinu: trh je dnes plný „merina“, které vedle skutečné jemné merino ovce ani neprošlo.
Aby bylo jasno – obyčejná ovčí vlna je fantastický, staletími prověřený materiál. Má skvělé hřejivé vlastnosti, je odolná, udržitelná a má své nezaměnitelné kouzlo. Není na ní absolutně nic špatného a zaslouží si obrovský respekt.
Problém nastává ve chvíli, kdy se z běžné vlny (nebo dokonce ze směsí se syntetikou) stane „100% pravé australské merino z mladých oveček“ jen mávnutím marketingového pera, aby se dalo lépe a dráž prodat.
Dobrým příkladem jsou nezaměnitelné vzory Káro, nebo Hit, oba vyrábí pouze jeden dodavatel. Tento materiál se desítky let vyrábí ze 100% ovčí vlny, nebo ve směsi ovčí vlny a polyesteru, podle výrobce se nikdy z merina nevyráběl.
Pravé merino je vzácné, mimořádně jemné a jeho produkce má svá přísná pravidla i limity. Nemůže ho být všude tolik, kolik nám regály tvrdí.
Rozhodl jsem se nehrát tuhle hru na schovávanou. Nechci se účastnit závodu o to, kdo dokáže zákazníka šikovněji přesvědčit o něčem, co není pravda. Místo toho sázím na poctivost – i za cenu toho, že budu v tomhle odvětví za „černou ovci“.
Když u nás držíte vlněný výrobek, přesně víte, na čem jste, v parametrech naleznete přesné a férové údaje o materiálu. Bez přetvářky, bez vlků v rouše beránčím.
Díky, že vám záleží na tom, co skutečně nosíte.
S úctou František Sedlář